O sezoně dorostenců se nám také rozpovídal kapitán týmu Lukáš Trojáček. Sedmnáctiletý univerzál během sezony pravidelně nastupoval za dorostence a dokonce i za juniory v 1. lize juniorů a i zde byl velmi platným členem týmu.

Lukáši, jak celkově hodnotíš sezonu?

Z hlediska týmu to podle mého byla vydařená sezóna. Letošní sezona se hrála poprvé košovým systémem, což byla pro nás velká změna. Narazili jsme na celky jako Chodov, Panthers Praha nebo FBŠ Slavia Plzeň. Když jsem se poprvé doslechnul, že budeme hrát proti takovým týmům, tak jsem opravdu nečekal, že budeme hrát vyrovnané zápasy a příjemně mě to překvapilo. Z individuálního hlediska jsem také spokojen. Během sezony jsem naskočil i do starší kategorie a věřím, že jsem trenérům jejich důvěru splatil.

Jak moc mrzí předčasný konec sezóny před play off?

Stejně jako ostatní kluky z týmu mě to mrzí opravdu hodně. Celou sezónu jsme bojovali a makali o to, aby jsme se udrželi v prvním koši a šli do play off. Tam jsme se měli potkat nakonec s týmem Strakonic, ale bohužel než se série uskutečnila, tak se sezona předběžně ukončila. Nedá se s tím dělat vůbec nic, zdraví je samozřejmě přednější.

Byl jsi kapitánem týmu, jak těžké bylo motivovat ostatní spoluhráče i sám sebe při zápasech s dvouciferným skóre?

Bylo hodně těžké motivovat kluky, když vidíte na ukazateli skóre velký rozdíl ve skóre a soupeř vás přehrává ve všech faktorech. I pro mě samotného to bylo těžké, ale snažil jsem se kluky povzbuzovat a působit jako správný kapitán. I tak jsme všechny zápasy zvládli odmakat až do konce, i když jsme prohrávali o tolik branek. Bylo ale zase spousta zápasů, kdy jsme byli tím týmem, který vedl vysokým rozdílem. Tyto zápasy jsme si užívali a hráli s chutí. Zároveň tyto zápasy trenéři využili k nácviku různých herních situací před závěrečnými boji a play off.

Sám jsi již druhým rokem pravidelně hrával juniorskou první ligu. Jak hodnotíš tuto zkušenost a zapadl jsi mezi starší kluky?

Jak už jsem říkal, jsem strašně rád, že mi trenéři dali důvěru hrát tuhle soutěž a spoléhali na mě. Samozřejmě je to pro mě velká zkušenost hrát proti starším, zkušenějším klukům a především je to pro mě možnost, jak se zdokonalovat a posouvat se dál. Řekl bych, že jsem mezi kluky zapadl dobře, už jsem s nimi dříve hrál, takže jsme se už znali. I když jsem byl mladší jak oni, tak jsme spolu tvořili super partu.

Školu máš ve Volyni, jak těžké je skloubit florbal na úrovni celostátní ligy se školou?

Musím říci, že jsem to čekal mnohem těžší. Myslel jsem si , že po dojíždění na tréninky v týdnu, zápasech skoro každý víkend, nebudu mít vůbec žádný čas a energii na školu. Nakonec to přece jen nebylo úplně tak těžké, za což jsem rád. Ve škole se mi zatím daří a především díky mému taťkovi, který mě vozil každou středu na tréninky a potom zase zpět na internát, jsem mohl trénovat, zlepšovat se a díky němu také jsem tam, kde jsem.

Z pohledu tribuny patříš k méně emotivním hračům, jak to opravdu je?

Je možné, že lidé to takhle vidí z venku. Samozřejmě mě mrzí, když prohrajeme a obzvlášť, když vím, že je to trochu mojí vinou. Vždycky si říkám, že je to jenom zápas, že není všeho konec a v dalším zápase se bude dařit líp. Nejsem takový ten typ, že když vyhrajeme, bych měl hned na někoho jít skákat nebo tak něco. Samozřejmě mám dobrý pocit a raduji se z výhry, jenom trochu jiným způsobem .

Táta je trenérem, brácha taky hraje, jak to u vás doma chodí? Je hodně řeč o florbalu?

Možná to bude trochu zvláštní , ale abych řekl pravdu skoro se o florbalu nebavíme. Jen mi občas taťka s něčím poradí, což jsem opravdu rád, ale to je asi všechno.

Ještě nám řekni, jak jsi trávil čas během karantény?

Jelikož jsme měli zrušené veškeré tréninky, tak jsem se snažil trochu zapracovat sám na sobě, co se týče síly, techniky a kondice. Snažil jsem se zrušené tréninky nahradit vlastním způsobem. Na startu přípravy na novou sezonu jsem neměl žádný problém s fyzičkou, takže si myslím, že to účel splnilo.

Lukáši, děkujeme moc za rozhovor a přejeme ti, ať je příští sezona stejně úspěšná jako letošní!

-cer-