O uplynulé sezoně se nám rozpovídal také nejproduktivnější hráč juniorů Adam Černý. Osmnáctiletý útočník patřil během sezony k oporám nejstarší mládežnické kategorie a výrazně také přispěl k postupu mužů do celostátní divize.

Ahoj Adame, jak hodnotíš uplynulou sezonu a zároveň tvoji poslední juniorskou?

Sezona byla pro mě opravdu náročná. Bohužel jsem se týden před startem soutěže zranil a kvůli problémům s kolenem jsem vynechal skoro celou kvalifikaci o KB ligu. Po návratu nebylo snadné dostat se zpátky do formy a ze začátku nebyly moje výkony optimální. Postupem času se to zlepšilo, začal jsem více bodovat a stupňovat opět svojí roli v týmu. Svoji poslední mládežnickou sezonu, jsem si ale užil. Měli jsme jako vždy skvělou partu, díky které jsme vytvořili opět kompaktní mužstvo a trápili jsme týmy z opravdu velkých měst. Jsem také rád, že jsem mohl přispět k postupu mužů, jelikož si myslím, že Divize do Milevska opravdu patří.

Byl podle tebe nepostup do play – off zklamáním?

Před sezonou jsme si stanovili několik cílů a právě jedním z nich byl také postup do play – off. Každý jde do sezony s ambicemi uhrát co nejlepší výsledek, to je jasné, ani my nejsme opak. Bohužel se nám nepovedl začátek roku 2020, kdy jsme prohráli několik zápasů a soupeři nám odskočili na nedosažitelný rozdíl. Několik zápasů jsme také prohráli pouze o jednu branku. V těchto zápasech si myslím, že nám chyběly především herní zkušenosti, které mají celky z větších měst několikanásobně větší. Možná se po dvou postupech na MČR ať už ve starších žácích či dorostencích od nás čekalo ještě trochu více. I tak se podle mého nemáme ale vůbec za co stydět. Důležité je také to, že další ostatní cíle jsme splnili do puntíku. Troufám si říci, že většina pravidelně nastupujících hráčů udělala během sezony další výkonnostní pokrok, což je stále v mládežnické kategorii nejdůležitější.

Uplynulá sezona pro tebe byla druhou v celostátní soutěži junioů, v čem byla odlišná než ta první?

Myslím si, že tuto sezonu jsme odehráli vyrovnanější zápasy s celky z větších měst. Nebyl tam takový výkonnostní rozdíl jako letos. Měli jsme opravdu silný tým, který se nevzdával za každé situace, což svědčí i obrat v utkání s FBŠ Slavia Plzeň. Většina hráčů si vyzkoušela juniorskou soutěž již minulý rok, takže nasbírané zkušenosti se podle mého také projevily.

Po odchodu kluků ročníku 2000, jsi byl rázem jedním z nejstarších kluků v týmu, jak se ti role zkušeného a postupně i tahouna líbila?

Na tuto roli jsem byl již zvyklý z přechozích let. Věděl jsem, že budu jedním z nejstarších hráčů v týmu a snažil jsem jít tedy mladším spoluhráčům příkladem, ať už co se týče přístupu k tréninkům nebo chováním při zápase. Ani role tahouna mi nevadila. Již několik let vím, že se ode mě čekají nějaké ty body a snažím se kluky nezklamat. Každý v týmu má jinou roli a já již několik let patřím k těm, co se starají o branky, proto když se utkání třeba zcela nepodaří, často beru možná až příliš přísně vinu na sebe. Naopak když utkání vyjde a já přispěji nějakým vstřeleným gólem, je potom ta výhra o něco sladší.

Byla to tvá poslední sezona v mládežnickém florbale, jaké momenty se ti vybaví z tvého osmiletého působení jako první?

Samozřejmě nejdříve se mi bezpochyby vybaví dvě účasti na MČR, což byl fantastický zážitek zahrát si proti nejlepším hráčům v České republice a pro náš klub obrovský úspěch. Mezi další úspěchy a nezapomenutelné momenty patří samozřejmě postup do 1. ligy dorostenců bez jediné porážky v sezoně. Nesmím samozřejmě zapomenout na úplné začátky, kdy jsem jako desetiletý přicházel do haly. Pak jsou tu ty méně radostné vzpomínky, kdy musím vzpomenout na první juniorskou sezonu, kdy jsme nasbírali spoustu zkušeností, ale zároveň jsme v několika zápasech dostali tvrdé direkty. Ať už to byly vysoké porážky od pražských celků nebo série několika po sobě jdoucí prohraných utkání o jediný gól. Nejvíce vzpomínek se ale bezpochyby váže mimo florbalové zápasy. Každoročně jsme měli s kluky skvělou partu, od které se pak snadno odvíjely výsledky. Během mého osmiletého působení v mládeži jsme si kluky užili opravdu spoustu zábavy a na některé momenty budu vzpomínat opravdu hodně, hodně dlouho.

Naskakoval si také za mužské áčko, které vstupovalo do sezony s úplně jinými ambicemi. Jak bys zhodnotil sezonu mužů a tvůj vliv na tým?

Postup z nižší soutěže byl před začátkem uplynulé sezony hodně odsuzován. Předešlá sezona nevyšla podle představ a nikdo nevěřil, že ve vyšší soutěži to bude jiné. Oproti loňsku se podařil zachytit start soutěže a tým se od začátku držel na špici. Samozřejmě přišlo několik výpadků a nějaké zápasy jsme ubojovali srdcem, ale myslím si, že kvalitou hry jsme patřili k nejlepším celkům ligy a zaslouženě postoupili výše. Jsem rád, že jsme jako junioři hráli důležitou roli i mezi muži. Oproti loňské sezoně se nám dařilo přetavovat zkušenosti nasbírané v celostátních mládežnických ligách a konzistentně bodovat a pomáhat týmu. Mládežnický florbal je oproti tomu dospělému zcela o něčem jiném. V mládeži se většinu zápasů hraje nahoru dolů, což je v mužích cesta do pekla. Bylo tedy občas těžké pendlovat mezi těmito způsoby hry, a proto jsem rád, že jsme předváděli dobré výkony a pomohli mužům k postupu do celostátní soutěže, kam Došwich dozajista patří a i možná oproti předešlým sezonám s ještě zvýšenou chutí a pílí všech účinkujících, tam vydrží co nejdéle.

Víme o tobě, že také trénuješ mladé naděje, kde jsi pod křídlem zkušeného trenéra Zdeňka Duška, co nám prozradíš o vaší spolupraci?

Se Zdendou spolupracujeme již třetí sezonu a nemůžu si na nic stěžovat. Je to kvalitní trenér, od kterého se já jako mladý mohu hodně naučit. Trénování mě opravdu moc baví. Jsem rád, že mohu díky svým hračským zkušenostem klukům poradit a pomoci jim k rozvoji. Já v jejich věku jsem si také nejvíce rad bral od zkušenějších hráčů, takže vím, jak je toto důležité. V nadcházející sezoně povedeme kategorii mladších žáků, kam spadají ročníky 2008 a 2009, od kterých si hodně slibujeme. Tuhle partu se vyplatí sledovat, jelikož jsem si jistý, že nám v budoucnu ukáží velké věci.

Jsi hráčem, trenérem ale zároveň i správcem sociálních sítí a klubovým redaktorem v jednom. Asi neznám podobně staré vrstevníky, kteří by toho při školních povinnostech dělali tolik. Člověka to musí především bavit je to tak?

Ano, je to tak. Všechny tyto činnosti mě opravdu baví. Občas je to dost těžké skloubit vše dohromady se školou, ale prozatím se to daří, za což jsem moc rád. Každá funkce kterou v Došwihu vykonávám, je zcela odlišná od té další. Nahlížím pod pokličku místního klubu ze třech rozdílných stran. I přes velké vytížení se snažím dávat do každé činnosti 100 % a jsem moc rád, když mohu klubu nějakým způsobem pomoci v rozvoji.

Adame, děkujeme Ti za zajímavý rozhovor a přejeme mnoho štěstí i v nadcházející sezoně!