Průlomový ročník má za sebou Lukáš Trojáček. Devatenáctiletý útočník bodově táhl jako kapitán tým juniorů, který má za sebou výsledkově nejlepší ročník v nejvyšší soutěži. Zároveň se odchovanec klubu naplno zařadil mezi opory mužského áčka v Divizi, když přispěl čtyřiceti kanadskými body. Nyní však vyhlíží Lukáš novou výzvu, po přechodu na vysokou školu do Prahy se totiž snaží probojovat do kádru extraligových Vinohrad.

Lukáši, výsledkově máte v juniorech za sebou nejpovedenější sezonu. Ty jsi měl možnost absolvovat všechny sezony v juniorské nejvyšší soutěži. Souhlasíš s tímto?
Určitě s tebou můžu souhlasit. Pro mě byla každá ze všech sezón úspěchem, jak v dorostu, juniorech tak v mužích, protože každou sezónou jsme se všichni někam herně i výkonnostně posouvali. Ať byla sezóna lepší nebo horší. Nejenom, že se jednalo o nejpovedenější juniorskou sezónu, ale také to byla jedna z nejnáročnějších sezón pro některé kluky z juniorů, když jsme ještě téměř každý víkend nastupovali pravidelně za mužské áčko. 

Dokázali jste porážet týmy s o dost většími základnami. Co měl tenhle
tým navíc oproti těm předešlým letům?
Řekl bych, že nám hodně pomohla letošní výjimka, kdy půlku sezóny s námi mohli hrát starší kluci z ročníku 2002, díky kterým jsme nasbírali velký počet bodů, a proto si myslím, že jsme tuhle sezónu skončili tam, kde jsme skončili.

Na konci sezony vám uteklo play-off pouze o skóre. Jak moc to mrzelo?
Kde bys hledal příčiny?
Když člověk hraje celou sezónu za dvě kategorie, což obnáší hrát každý víkend nejméně dva zápasy a s oběma kategoriemi máte blízko k tomu hrát play-off, tak určitě jste z menší části rádi, že vám aspoň jedna zodpovědnost odpadla. Mrzelo mě to hodně a určitě to mrzelo i celý tým, obzvlášť když nepostoupíte kvůli skóre. V čem bych hledal příčiny? Jednou z nich je, když nás v půlce sezóny opustili kluci z ročníku 2002, tak se to na našich počtech hodně projevilo, kdy na těžké zápasy jsme museli jezdit sotva na dvě formace a do toho byla půlka týmu doplněna mladší kategorií.

Kromě účinkování v juniorech, jsi odehrál plnohodnotnou sezonu i v
mužském áčku, kde jsi také patřil k nejproduktivnějším hráčům. Jak jsi
byl spokojen se svou sezonou po individuální stránce?
Za mě se jedná o moji nejlepší sezónu za dobu, co hraji florbal. Projevilo se to ve statistikách, tak i v množstvím minut strávených na palubovce díky důvěře trenérů. Mám z toho velikou radost a hlavně sám ze sebe, že jsem se během letní přípravy a celé sezóny dokázal v mnoha věcech zlepšit a dosáhnout pevného místa v první lajně mužského týmu a všechno to úsilí nechat na hřišti. Nakonec mě to dovedlo ke slibným zítřkům.

Jak již bylo zmíněno, působil si i v mužském áčku, které hraje
Divizi. Dají se vůbec Divize s 1. ligou juniorů srovnávat?
Nedají. Jedná se o zcela jiný florbal. V juniorech si toho můžete více dovolit, když hrajete se stejně starými kluky, tak většinou jste na tom po fyzické stránce stejně. V mužské kategorii hrajete proti opravdovým chlapům a ty už nezajímá, jestli vám je osmnáct nebo pětadvacet. Prostě do vás jsou tak i tak. Mnohokrát jsem ležel za mantinelem po soubojích, ale časem si zvyknete a přizpůsobíte se tomu. Nakonec z toho jsou vyrovnané souboje, které pomalu začnete vyhrávat.

Muži také těsně nedosáhli na play-off. Jak by ses zpětně za sezonou
ohlédl?
Zase to byla nejlepší sezóna, kterou potkala mužský tým. Jako nejmladší tým v lize jsme dokázali velké věci proti zkušeným týmům, které hrají tuto soutěž už několik let. Bohužel nám nevyšly zápasy s outsidery, ve kterých jsme zbytečně ztratili cenné body a kvůli tomu jsme přišli o play-off. 

Během několika víkendů jsi odehrál klidně i tři zápasy za víkend.
Kde jsi bral tolik sil?
Nebudu lhát, těch sil někdy nezbývalo už moc a únava byla znát, i když to někdy nemuselo být znát. Když už ale přijdete na zápas a stojíte na tom hřišti, tak chcete podat ten nejlepší výkon a dostanete ze sebe i tu poslední energii, co vám zbývá. Jednoznačně mě nejvíce připravila letní příprava po fyzické stránce, kdy jsme měli velmi intenzivní tréninky. Dále také to, že po většinu času co hraji florbal, tak jsem hrával více zápasů za starší kategorie než je to běžné, takže s fyzičkou jsem nikdy neměl problém a dokázal jsem i v těch nejtěžších chvílích zabrat. Tímto směrem bych chtěl ještě poděkovat své rodině a rodině Honzy Keyzlara za to, že mě vozila z tréninků či zápasů zase zpátky na internát do školy. Jsem všem za to moc vděčný a bez nich by to nešlo.

V juniorech sis zahrál se svým bratrem Jakubem. Jak sis užil bratrskou spolupráci?
Už v předešlých sezónách jsme odehráli v jedné lajně nějaké zápasy spolu, kterých bohužel nebylo mnoho a nasbírali jsme společně body do statistik. Tak i tak jsem si každý zápas užil. Je to skvělý útočník, který ví , jak dávat góly a vždycky to uměl ukázat.

Nyní jsi ukončil studium na střední škole ve Volyni. Jaké jsou tvé další studentské i florbalové ambice?
Mé ambice míří do Prahy ohledně studií i florbalu. Úspěšně jsem se dostal na vysokou školu stavebnictví a architekturu ČVUT a v posledním měsíci a půl se peru na trénincích s ostatními kluky o pozici v sestavě ve Vinohradech, které hrají mužskou Superligu.

Začíná léto, příprava v plném proudu. Stihneš vyrazit i na nějakou dovolenou?
Ano, dovolenou už máme s mojí rodinnou naplánovanou přes rok, kdy pojedeme poznat vnitrozemí Islandu. Nejedná se o dovolenou typu samého válení a odpočívání. Spíše to bude velmi aktivní dovolená s každodenními výšlapy, ale určitě se nějaký ten čas na odpočinek najde.

Lukáši, děkujeme za rozhovor a přejeme ti, ať se ti další florbalové kroky vydaří!