Jako již tomu tradičně před startem florbalových mistrovských klání bývá, poslední srpnové víkendy patří pohárové soutěži. Jinak tomu nebylo ani letos, kdy milevští netrpělivě vyhlíželi svého soupeře pro druhé kolo vyřazovací fáze.
K mikrofonu jsme si přizvali jednoho z trojice trenérů elévů, Standu Dvořáka, aby nám zhodnotil uplynulou sezonu.
Ahoj, Stando vítám Tě u našeho rozhovoru. Pojďme na to.
Uplynulou sezónu hodnotím velmi pozitivně. Cílem sezóny bylo utvořit dobrou partu kluků, která se florbalem bude bavit a zlepšovat se ve svých dovednostech. To se u obou týmů povedlo, což se celkově odrazilo i v tom, že jsme zakončili Jihočeskou ligu v prvních dvou výkonnostních koších. Jako další úspěch bych jistě zmínil vítězství Draků na prestižním Fat Pipe Open Junior v Plzni, což se jim povedlo jako prvním v historii klubu.
Ani bych neřekl. Letošní elévové byli v tomto ohledu celkem zodpovědní. Samozřejmě jsme snad každý turnaj měli problém při prvních zápasech, kdy kluci ještě tak trochu spali, ale pak se vždy soustředili na hru a naše pokyny.
Pokud pominu fakt, že u takových dětí je primárně potřeba, aby na tréninky nebo zápasy chodili rádi, pak bych řekl, že mezi nejdůležitější patří určitě správné návyky pro každého sportovce – správně se zahřát, protáhnout, rozcvičit. Mám pocit, že kluci každý trénink brali rozcvičku jako nutné zlo a trochu ji flákali. Z těch florbalových dovedností je to pak technika na florbalce a zdravé sebevědomí.
Tréninky připravujeme různě. Pokud máme před turnajem, zaměříme se primárně na florbal a procvičování herních situací, ať už se jedná o střelbu, přihrávku nebo samostatnou akci. Naopak po turnaji mají kluci režim trochu volnější, takže zařadíme i nějaké zábavné prvky. Každý trénink ale obsahuje i prvky všeobecné sportovní přípravy na zlepšení koordinace a fyzické kondice.
Pokud to zprůměruji, tak rozdíly zas tak velké nejsou. Je jasné, že starší kluci, kteří po sezóně přešli do mladších žáků jsou na tom po fyzické stránce lépe a dokáží toho na hřišti při kontaktu ve hře využít. Musím ale pochválit trenéry přípravky, protože kluci, kteří do elévů přišli před novou sezónou, jsou na florbalce velice šikovní, takže to v elévech už budeme jen rozvíjet a přidávat k tomu další dovednosti.
Nebudu zastírat, že mi to jako trenérovi trochu komplikuje život, ale chápu to a rozumím tomu. Sám jsem jako dítě kombinoval 3 sporty a až v pozdějším věku se rozhodl, kterému se budu věnovat. Jako společnost bychom měli být rádi, že se nám děti hýbají a sportují, místo toho, aby seděli doma u PC nebo telefonu.
Obrovskou. Bez jejich podpory by to nešlo. Mám to štěstí, že každý rok mám za zády naprosto fantastické rodiče, kteří neváhají obětovat volnou sobotu nebo neděli a jedou na turnaj, kde neúnavně fandí.
Mládež jsem začal v rámci jiného sportu trénovat již před lety, na úplný začátek si nevzpomenu. U Došwihu mě překvapila rychlost jakou jsme navázali spolupráci. Byl jsem se synem jako otec na pár trénincích a konzultoval jsem s trenérem průběh tréninku, což se doneslo k vedení – Jarda s Lukášem měli celkem tah na branku a přemluvili mě, jestli bych to nechtěl zkusit. Většinu kolektivních sportů lze trénovat s určitými modifikacemi stejně, takže jsem mohl čerpat ze svých předchozích zkušeností. Jako velký bonus vnímám to, že kluky baví každý trénink, který jim připravím a co slýchávám od rodičů, tak se na trénink těší.
Určitě na super partu kluků, přátelskou atmosféru, spoustu zábavy a získání nových dovedností.
Žádná společná příprava na novou sezónu neprobíhá, kluci si užívají prázdnin. Viděl jsem spoustu dětí na našem Došwiháčku, takže z toho sportovního hlediska se kluci za ten týden určitě vyřádili. Společné tréninky začnou v září.
Díky moc za tvůj čas a rozhovor. Do nové sezony přejeme plno síly a energie!