O uplynulé sezoně se nám rozpovídal také nejproduktivnější hráč juniorů Adam Černý. Osmnáctiletý útočník patřil během sezony k oporám nejstarší mládežnické kategorie a výrazně také přispěl k postupu mužů do celostátní divize.

Ahoj Adame, jak hodnotíš uplynulou sezonu a zároveň tvoji poslední juniorskou?

Sezona byla pro mě opravdu náročná. Bohužel jsem se týden před startem soutěže zranil a kvůli problémům s kolenem jsem vynechal skoro celou kvalifikaci o KB ligu. Po návratu nebylo snadné dostat se zpátky do formy a ze začátku nebyly moje výkony optimální. Postupem času se to zlepšilo, začal jsem více bodovat a stupňovat opět svojí roli v týmu. Svoji poslední mládežnickou sezonu, jsem si ale užil. Měli jsme jako vždy skvělou partu, díky které jsme vytvořili opět kompaktní mužstvo a trápili jsme týmy z opravdu velkých měst. Jsem také rád, že jsem mohl přispět k postupu mužů, jelikož si myslím, že Divize do Milevska opravdu patří.

Byl podle tebe nepostup do play – off zklamáním?

Před sezonou jsme si stanovili několik cílů a právě jedním z nich byl také postup do play – off. Každý jde do sezony s ambicemi uhrát co nejlepší výsledek, to je jasné, ani my nejsme opak. Bohužel se nám nepovedl začátek roku 2020, kdy jsme prohráli několik zápasů a soupeři nám odskočili na nedosažitelný rozdíl. Několik zápasů jsme také prohráli pouze o jednu branku. V těchto zápasech si myslím, že nám chyběly především herní zkušenosti, které mají celky z větších měst několikanásobně větší. Možná se po dvou postupech na MČR ať už ve starších žácích či dorostencích od nás čekalo ještě trochu více. I tak se podle mého nemáme ale vůbec za co stydět. Důležité je také to, že další ostatní cíle jsme splnili do puntíku. Troufám si říci, že většina pravidelně nastupujících hráčů udělala během sezony další výkonnostní pokrok, což je stále v mládežnické kategorii nejdůležitější.

Uplynulá sezona pro tebe byla druhou v celostátní soutěži junioů, v čem byla odlišná než ta první?

Myslím si, že tuto sezonu jsme odehráli vyrovnanější zápasy s celky z větších měst. Nebyl tam takový výkonnostní rozdíl jako letos. Měli jsme opravdu silný tým, který se nevzdával za každé situace, což svědčí i obrat v utkání s FBŠ Slavia Plzeň. Většina hráčů si vyzkoušela juniorskou soutěž již minulý rok, takže nasbírané zkušenosti se podle mého také projevily.

Po odchodu kluků ročníku 2000, jsi byl rázem jedním z nejstarších kluků v týmu, jak se ti role zkušeného a postupně i tahouna líbila?

Na tuto roli jsem byl již zvyklý z přechozích let. Věděl jsem, že budu jedním z nejstarších hráčů v týmu a snažil jsem jít tedy mladším spoluhráčům příkladem, ať už co se týče přístupu k tréninkům nebo chováním při zápase. Ani role tahouna mi nevadila. Již několik let vím, že se ode mě čekají nějaké ty body a snažím se kluky nezklamat. Každý v týmu má jinou roli a já již několik let patřím k těm, co se starají o branky, proto když se utkání třeba zcela nepodaří, často beru možná až příliš přísně vinu na sebe. Naopak když utkání vyjde a já přispěji nějakým vstřeleným gólem, je potom ta výhra o něco sladší.

Byla to tvá poslední sezona v mládežnickém florbale, jaké momenty se ti vybaví z tvého osmiletého působení jako první?

Samozřejmě nejdříve se mi bezpochyby vybaví dvě účasti na MČR, což byl fantastický zážitek zahrát si proti nejlepším hráčům v České republice a pro náš klub obrovský úspěch. Mezi další úspěchy a nezapomenutelné momenty patří samozřejmě postup do 1. ligy dorostenců bez jediné porážky v sezoně. Nesmím samozřejmě zapomenout na úplné začátky, kdy jsem jako desetiletý přicházel do haly. Pak jsou tu ty méně radostné vzpomínky, kdy musím vzpomenout na první juniorskou sezonu, kdy jsme nasbírali spoustu zkušeností, ale zároveň jsme v několika zápasech dostali tvrdé direkty. Ať už to byly vysoké porážky od pražských celků nebo série několika po sobě jdoucí prohraných utkání o jediný gól. Nejvíce vzpomínek se ale bezpochyby váže mimo florbalové zápasy. Každoročně jsme měli s kluky skvělou partu, od které se pak snadno odvíjely výsledky. Během mého osmiletého působení v mládeži jsme si kluky užili opravdu spoustu zábavy a na některé momenty budu vzpomínat opravdu hodně, hodně dlouho.

Naskakoval si také za mužské áčko, které vstupovalo do sezony s úplně jinými ambicemi. Jak bys zhodnotil sezonu mužů a tvůj vliv na tým?

Postup z nižší soutěže byl před začátkem uplynulé sezony hodně odsuzován. Předešlá sezona nevyšla podle představ a nikdo nevěřil, že ve vyšší soutěži to bude jiné. Oproti loňsku se podařil zachytit start soutěže a tým se od začátku držel na špici. Samozřejmě přišlo několik výpadků a nějaké zápasy jsme ubojovali srdcem, ale myslím si, že kvalitou hry jsme patřili k nejlepším celkům ligy a zaslouženě postoupili výše. Jsem rád, že jsme jako junioři hráli důležitou roli i mezi muži. Oproti loňské sezoně se nám dařilo přetavovat zkušenosti nasbírané v celostátních mládežnických ligách a konzistentně bodovat a pomáhat týmu. Mládežnický florbal je oproti tomu dospělému zcela o něčem jiném. V mládeži se většinu zápasů hraje nahoru dolů, což je v mužích cesta do pekla. Bylo tedy občas těžké pendlovat mezi těmito způsoby hry, a proto jsem rád, že jsme předváděli dobré výkony a pomohli mužům k postupu do celostátní soutěže, kam Došwich dozajista patří a i možná oproti předešlým sezonám s ještě zvýšenou chutí a pílí všech účinkujících, tam vydrží co nejdéle.

Víme o tobě, že také trénuješ mladé naděje, kde jsi pod křídlem zkušeného trenéra Zdeňka Duška, co nám prozradíš o vaší spolupraci?

Se Zdendou spolupracujeme již třetí sezonu a nemůžu si na nic stěžovat. Je to kvalitní trenér, od kterého se já jako mladý mohu hodně naučit. Trénování mě opravdu moc baví. Jsem rád, že mohu díky svým hračským zkušenostem klukům poradit a pomoci jim k rozvoji. Já v jejich věku jsem si také nejvíce rad bral od zkušenějších hráčů, takže vím, jak je toto důležité. V nadcházející sezoně povedeme kategorii mladších žáků, kam spadají ročníky 2008 a 2009, od kterých si hodně slibujeme. Tuhle partu se vyplatí sledovat, jelikož jsem si jistý, že nám v budoucnu ukáží velké věci.

Jsi hráčem, trenérem ale zároveň i správcem sociálních sítí a klubovým redaktorem v jednom. Asi neznám podobně staré vrstevníky, kteří by toho při školních povinnostech dělali tolik. Člověka to musí především bavit je to tak?

Ano, je to tak. Všechny tyto činnosti mě opravdu baví. Občas je to dost těžké skloubit vše dohromady se školou, ale prozatím se to daří, za což jsem moc rád. Každá funkce kterou v Došwihu vykonávám, je zcela odlišná od té další. Nahlížím pod pokličku místního klubu ze třech rozdílných stran. I přes velké vytížení se snažím dávat do každé činnosti 100 % a jsem moc rád, když mohu klubu nějakým způsobem pomoci v rozvoji.

Adame, děkujeme Ti za zajímavý rozhovor a přejeme mnoho štěstí i v nadcházející sezoně!

Jedinou kategorií, které sezona skončila již před vypuknutím pandemie koronaviru, jsou junioři. Ti po neúspěšné kvalifikaci o KB ligu na začátku sezony zamířili do 1. ligy juniorů, kde sehráli spoustu velmi vyrovnaných a napínavých utkání, ve kterých jim ve zlomových momentech chybělo občas trochu štěstí a především patřičné zkušenosti. Na konci základní části to tedy sice s postupem do play – off nedopadlo, junioři zakončili základní část na 8. místě západní skupiny 1. ligy, ale i tak posbírané cenné zkušenosti jsou to nejzásadnější. Celou sezonu a další zajímavá témata nám ještě shrnul v rozhovoru hlavní trenér Lukáš Dolejš.

Ahoj Luky, jak bys zhodnotil letošní pouť juniorů?

V konečném hodnocení jsem spokojen. Na začátku sezony jsme si dali nějaké cíle, které jsme se snažili plnit. Myslím si , že jsme zvládli velmi kvalitní přípravu, kde jsme pojmuli velké množství zátěže a to se poté ukázalo, jako výhoda pro zvládnutí zápasů. Na začátku soutěže nás dost srazila některá zranění a nekompletnost kádru. Postupem času se však dařilo marody zařadit do kádru a vše se stabilizovalo. Po odehrání kvalifikace s velmi těžkými soupeři jako Chodov a Ústí jsme hráli 1.ligu juniorů, která nám podle mého výkonnostně vyhovuje. Moc mě těší, že jsme měli opět možnost v nejvyšší celostátní soutěži juniorů odehrát spoustu kvalitních zápasů s výbornými týmy z velkých měst. Tahle soutěž už kluky prověří po všech stránkách. Jsem rád, že to všichni hráči zvládli. Jak po herní, tak morální stránce je to všechny posunulo. To je pro mě velmi důležité, protože pořád se pohybujeme v mládežnické kategorii.

Jaké cíle jste si stanovili před sezonou, byl nepostup do play –
off zklamáním?

Sportovních cílů bylo více. Hlavním cílem bylo odehrát velké množství kvalitních a vyrovnaných zápasů, což se nám podařilo. Jako další jsme chtěli zařadit do týmu hráče v dorosteneckém věku a dát jim příležitost posunout svoji výkonnost a naopak hráče juniorky zařadit do týmu mužů. Oboje podle mého vyšlo na jedničku, za což jsem opravdu rád. Právě provázanost mezi kategoriemi mě těší za všeho nejvíce. Je to velmi důležité, jak pro hráče tak i pro klub. Kluci už v nadcházející sezoně nemají takový problém s přechodem do starší kategorie. Další cíle, které jsme si s kolegou Zdendou Plochou dali, jsou spíše morální a týkají se hlavně práce s hlavou hráčů. Není to úplně lehké a někdy je to náročnější než sportovní část, i když to s tím opravdu dost souvisí. Klukům je mezi 16 až 19 lety a to je věk, kdy na ně působí spoustu věcí. Všechno skloubit a uspořádat tak, aby i sport v tom měl to velmi důležité postavení je někdy těžké. Jsem rád, že se to až na malé výjimky podařilo zvládnout a tenhle tým mohl oplývat velkou morální silou a všichni kluci se i lidsky velmi posunuli. Co se týká nepostupu do play off, samozřejmě mě to zamrzelo. Byl to také jeden z cílů v průběhu sezony, ale primárně jsme kladli důraz na cíle, které se nám podařilo splnit.

Junioři si opět letos prožily krásné zápasy se sladkým koncem, ale
i velmi hořkou tečkou. Který letošní moment se ti vryl do srdce a
paměti nejvíce?

Těch momentů je za tu sezonu hodně, prožíváš spoustu emocí, jak krásných tak i těch horších. Myslím si, ale že proto to děláme. Z těch sportovních jsou to zápasy, které byly těžké a ani nemusíš vyhrát. Jasným příkladem je zápas na Kladně, kde jsme s jasným favoritem prohráli až v prodloužení po skvělém týmovém výkonu. Další zápas, který mě napadne byl třeba v Karlových Varech. Tam jsme jasně vyhráli se soupeřem, který nás chtěl převálcovat a ani si nepřipouštěl porážku na domácím hřišti. Další nezapomenutelný zápas, vlastně poslední zápas sezony, jsme odehráli s FBC Plzeň. Toto utkání bylo poslední v mládežnické kategorii pro kluky 2001 a my jsme ho zvládli parádně a vítězství 7:2 bylo parádní tečkou za letošní sezonou. Pro mě asi nejsilnější sportovní zážitek vůbec byl asi domácí zápas se Slavií Plzeň, kdy jsme na začátku druhé třetiny prohrávali 0:7. Kluci to nezabalili a po skvělém výkonu jsme nakonec ten zápas otočili a vyhráli 9:8 po samostatných nájezdech. Husina mi naskakuje ještě teď. Pak jsou jiné zážitky a momenty. Třeba když nějaký hráč z týmu už nemá energii a třeba ani nechce pokračovat s hraním. To je pak krásné, když všechno probereme, hodně si o tom povídáme, hledáme nové cesty a on opět naskočí, namotivuje se a předvede skvělý výkon. To je pro mě možná víc než vítězství v zápase. A přesně takových věcí, které beru jako malá vítězství je daleko více a i proto to já dělám a moc mě to neustále baví.

Vím, že jmenovat opory týmu jmenovitě asi nebudeš, ale řekni mi, co
letošní tým charakterizovalo a jaké byly jeho přednosti a slabiny?

Proti většině klubů, které hrají tuto soutěž jsme o hodně menší klub z malého města. O to víc je třeba si uvědomit, co tihle kluci dokázali, kam to dotáhli a v jakých vodách se pohybujeme. Je to odrazem skvělé práce celého klubu a tenhle tým odehrál kvalitní zápasy v nejvyšší republikové soutěži. Tím se pomalu blížím k tomu, jaké má tým přednosti. V první řadě morální síla. Někdy není jednoduché každý víkend bojovat proti těm nejlepším a obzvláště, když se nedaří. Tenhle tým vše vždycky ale zvládl a až asi na jeden nebo dva zápasy jsme utkání odehráli se vztyčenou hlavou, toho si velmi vážím. Po herní stránce máme dobré individuality, které jsou na výši. Jako tým nás občas někteří přehrávali. Stály proti nám týmy, které mají kádr minimálně 20 hráčů a jejich výkonnost je velmi vyrovnaná. Ale i s těmito aspekty jsme se museli dokázat vyrovnat a v mnoha zápasech to vyšlo. Za mě tedy máme největší slabinu ve vyrovnanosti hráčů v individuálních dovednostech, tam musíme pracovat neustále.

V juniorce jsi měl dva ze tří synů, je to doma občas na nože nebo
radši o nedělním obědě řešíte jiná témata než florbal?

Po zápasech se snažím o florbale vůbec nemluvit, ale je to těžké (smích). Většinou čekám až u každého vyprchají emoce. Poté se snažím o zápase, ale především o trénincích hovořit. Zajímá mě, jak zvládali zátěž, jaká byla jednotlivá cvičení, co by popřípadě změnili. Jsou to pro mě cenné informace z hlediska další práce. Ale tenhle vztah ke zpětné vazbě mám nastavený s více hráči, takže čerpám z více zdrojů.

Po letošní sezoně z juniorů odchází generace hráčů ročníku 2001,
tedy přesně ta část kluků, kteří znají na vlastní kůži Došwich skoro
stejně dlouho jako ty, jen v rolích hráčů a nyní jsou z nich dospělí
lidé. Jak vnímáš jejich přechod/odchod a celkově 8 sezón v Došwihu?

Tohle je pro mě strašně citlivá otázka, myšleno v tom nejlepším smyslu. Ti kluci mi přirostli k srdci a jsou jak moje široká rodina, právě proto že jsme spolu od úplného začátku. Přesně vidím ty začátky v malé tělocvičně s kobercem, kdy jsme se tam proháněli spolu s ostatními rodiči. Vidím, jak tito hráči přišli na první trénink a zapojili se do našich řad. Bylo a je to pořád krásný. Postupem času se tvořil tým, který byl velice silný. Měl velkou podporu rodičů a byl schopen přijímat stoprocentně trenérské rady. Všichni na sobě makali a výsledky se postupně dostavili. Vyhráli jsme společně Jihočeskou ligu starších žáků a postoupili na MČR do Ústí nad Labem. Ve své premiérové sezoně v první lize dorostu jsme se dostali také až na MČR tentokráte do Ostravy. Postoupili jsme do 1.ligy juniorů. Po sportovní stránce se toho povedlo spoustu na tak malém městě. Co mě ale těší ještě víc je fakt, že jsme velmi výrazně přispěli i k výchově jejich osobnosti. Ukázali jsme, že sport může být, a já si myslím, že výrazně je nástrojem k výchově dobrého člověka. A s jistotou vím, že u všech těchto hráčů se to povedlo. A co bude dál? Věřím, že naše pouto je tak silné, že ta naše spolupráce bude pokračovat dále a že dokážeme ještě velké věci.

Jsi jeden z mála lidí, kteří toho v Došwihu zažil nejvíce. Dokázal bys jedním slovem popsat rozdíl mezi roky 2012 s jediným prvním týmem mladších žáků a nyní, kdy po sezonách v celostátních ligách dorostu a juniorů budeš „lodivodem“ i v mužské divizi?

Napadají mě dvě slova, jsou to spokojenost a smysluplnost. Když jsem stál na prahu rozhodnutí v roce 2012, co s klubem dál nebylo to vůbec lehké. Florbal jsme hráli jen tak pro žízeň s pár tatínky a poté i s jejich synáčkami. Několik let to takto probíhalo, pak jsem cítil tlak a potřebu to posunout. Musel jsem opustit myšlenky svého kamaráda a výrazně šlápnout na plyn, aby vše dopadlo. V ten okamžik jsem věděl, proč to chci dělat a co by to mělo přinášet. Jsem moc rád, že jsem k sobě našel lidi, kteří byli na stejné vlně a s jejich velkou pomocí se vše dalo do pohybu správným směrem. Chtěli jsme přinášet dětem radost ze sportu a ukázat, že je to opravdu zábava. Postupem jsme přidávali i sportovní cíle, ale pořád vše drželi v rodinné atmosféře. Chtěli jsme to dělat trochu jinak než je zvykem. Když se ohlédnu zpět, tak za sebou vidím spoustu práce, skvělé spolupracovníky, vynikající hráče a velmi dobře spolupracující rodiče. Náš klub se posunul neskutečným způsobem. Velmi mě ale těší, že pořád se chce posouvat a vytvářet ty nejlepší podmínky pro všechny zúčastněné. Tím se opět vracím na začátek k těm dvěma slovům. A moc dobře vím, že chci takto pracovat i nadále, protože to opravdu smysl má.

Jak již bylo zmíněno od příští sezony povedeš A tým v mužské
divizi. Co od toho očekáváš?

Myslím si, že je to další milník ve sportovní části našeho klubu. Tím jak jsme stále mladý klub, tak až teprve teď dorůstají hráči, kteří prošli celou naší plnou mládežnickou strukturou. Tedy hrát celostátní soutěž i v dospělých je myslím to správné. Ti kluci potřebují před sebou vidět nějakou metu, kterou až budou v dospělém věku můžou také dosáhnout, to je za prvé. Za druhé myslím, že náš klub si celostátní soutěž v mužské kategorii zaslouží za tu práci, kterou odvádí všichni po celou dobu a za třetí je to zase další výzva. Jsem rád, že jsme do této soutěže letos postoupili a budeme se snažit tuto celostátní soutěž udržet i pro nadcházející ročníky. Moje očekávání? V první řadě kádr, který se chce v této soutěži poprat o každý bod. Věřím, že všichni hráči si uvědomí tu možnost hrát v Milevsku jako první Divizi a zodpovědně přistoupí jak k přípravě, tak k zápasům. Zatím se to tak děje a jsem za to moc rád. Bude to náročné, je to pro nás nové, ale věřím, že to se všemi zvládneme. Já osobně se na to moc těším, i když vím, že to bude stát hodně úsilí a síly.

Na závěr, speciálně u tebe, udělám výjimku a náš rozhovor nezakončím otázkou, ale poděkováním za tvé skvělé upřímné povídání, které jen dokládá, jaký celý klub dokázal udělat pokrok ve všech směrech. Díky Luky!

-cer-